Co je sociální vyloučení a sociální začleňování

 

Pojmy jako sociální vyloučení a naopak sociální začleňování jsou relativně nové, odvozují se od Evropské sociální charty a do slovníku sociálních politik některých zemí – zvláště postkomunistických – se dostávají jen pomalu.

 

Proč má význam používat je?

 

Sociální vyloučení znamená obtížnou životní situaci, která člověka vylučuje  z běžné pospolitosti ostatních lidí a bez podpory (intervence) jeho návrat znemožňuje.

 

Sociální začleňování je proces, který formou podpory (intervence) usiluje o návrat sociálně vyloučeného člověka do běžného života.

 

V obou těchto pojmech je obsažen časový faktor. Zatímco termín sociální péče v sobě obsahuje jakési nekonečno (pečujeme, pečujeme…), a dokud člověk neumře, je stále co dělat, v pojmu sociální podpory je obsažen veledůležitý prvek posunu člověka nacházejícího se v nepříznivé situaci z bodu A do bodu B, kde se mu již lépe daří. Nepodaří-li se situaci zvládnout v prvním období, nastává období další. Člověk se za podpory zvenčí dostává do situace, která proces začleňování podporuje, ale ještě neřeší. Někdy je takových stupňů zapotřebí více - o co více se v životě člověka kumulují různé komplikace jako nemoc, závislost, dluhy, špatné návyky.

 

Sociální začleňování chápeme jako časově ohraničený proces, jehož výstupem je změna situace.

 

Sestrou sociálního vyloučení je chudoba. Člověk žijící v podmínkách, které jsou vzdáleny od běžného standardu bydlení, snadno podléhá skepsi a svému okolí se přizpůsobuje. Znamená to, že rezignuje na úpravu svého obydlí, nežije ve struktuře času, nýbrž obstarává si základní potřeby pro přežití, a má-li rodinu, o to hůře, neboť v tak nepříznivé situaci nedokáže potřeby svých blízkých zabezpečit. Chudoba není statistické číslo.

 

Chudoba označuje nepříznivou životní situaci, v níž lidé nemají vzdělání, zaměstnání, domov nebo nejsou schopni uspokojit jiné důležité životní potřeby. Chudoba maří přirozené talenty i sociální návyky, ubíjí člověka v negativních stereotypech.

 

Stále více k nám z Evropy doléhají hlasy, že sociální začleňování nelze omezit jen na oblast sociální politiky. I když je ozvěna slova „sociální“ tak vtíravá, při troše představivosti každému dojde, že sociální dávky a sociální služby samy o sobě nezpůsobí zásadní obrat v životě lidí, kteří se dostali do situace „vyloučených“ nebo „ohrožených sociálním vyloučením“.

 

Myšlenkový posun, k němuž dochází v důsledku soustředěného úsilí o rovné příležitosti, odehrávající se na úrovni států Evropské unie, může být  pro určité typy lidí trochu náhlý, avšak nedá se popřít, že vychází z ryze demokratických zásad.

 

Vždy, když se nějaký proces „zadrhne“, „skřípe“ a nepostupuje, měli bychom zkoumat, zda neskřípe demokracie.

 

Sociální začleňování a vymýcení chudoby má horizontální a vertikální rozměr. Na horizontální úrovni se dotýká resortu práce a sociálních věcí, zdravotnictví, školství, financí, místního a bytového hospodářství, kultury, bezpečnosti a lidských práv. Vertikálně prochází od individuální úrovně jedince a jeho rodiny, přes obec a kraj až na úroveň ústředních orgánů státní správy.

 

Povinností státu je vytvářet podmínky tak, aby lidé sociálně vyloučení a nebo ohrožení sociálním vyloučením mohli nalézt porozumění, pomoc a podporu.

 

Represe a pomoc musejí být v rovnováze. Ochrana společnosti před nežádoucími jevy musí mít za sebou dostatečný arzenál pomoci lidem, kteří se jakýmkoliv způsobem ocitli v situaci sociálního vyloučení.

 

Nerozhoduje, zda se dostali do této situace vlastním přičiněním nebo „nevinně“. Vždyť ani mezi lidmi se zdravotním postižením nerozlišujeme, zda z nerozvážnosti skočili po hlavě do vody nebo je k pobytu na vozíku odkázala nemoc.

 

Lidé s pohybovým, smyslovým či mentálním postižením, opuštění, nemocní, staří, závislí, duševně nemocní, chudí, dlouhodobě nezaměstnaní a bez domova mají ústavou zabezpečena stejná lidská práva jako zdraví a úspěšní. Mají stejná práva i tehdy, ocitnou-li se v existenční závislosti na sociálních dávkách či sociálních službách.

 

 

Vítáme vás na stránkách projektu „STOP sociálnímu vyloučení“. Tento projekt realizuje EAPN Česká republika, občanské sdružení – člen Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení, ve spolupráci s dalšími partnery. Aktivity projektu byly zahájeny 1. prosince 2006. Na tomto projektu spolupracuje také Asociace nestátních neziskových organizací v České republice. Tento projekt je do 30. listopadu 2007 financován z prostředků Evropského společenství a Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Finanční partneři neručí za obsah materiálů projektu. Na těchto webových stránkách se můžete seznámit s hlavními aktivitami a výstupy projektu.

 
EAPN ČR ve spolupráci s o.s. Nový prosto Vás srdečně zvou na regionální workshop:

 
Situace osob bez přístřeší a ostatních zranitelných skupin v hl. m. Praze
monitoring Národního akčního plánu sociálního začleňování 2006 – 2008,

 
který se koná  ve středu 28.6.2007 od 11:00 do 15:00 hodin v Evropském domě (Jungmannova 24, Praha 1)

 
Přihlášky zasílejte Dagmar Kocmánkové na dasha@novyprostor.cz

 

 

Pozvánku stáhnete ZDE